![[info]](http://l-stat.livejournal.com/img/userinfo.gif){kind=small}
Píšu sem hlavně proto, že chci upozornit na přesun mé psací aktivity na http://cabotinviolet.blogspot.com/
To samo o sobě dost možná nikoho nezajímá, takže sem dávám zásadní věc. Je to nádherná hudba. Pasáž někdy kolem 2:13 ve mně probouzí krutou lítost, že jsem si nevybrala cello. Takhle se aspoň těším, až to bude Mateus hrát na koncertě.
- Mood:
amused - Music:Brahms
Uklidnilo mě ale, že všichni ti, co se mnou do třídy fakticky chodili, jsou víceméně pořád stejní. Míša Carl je pravděpodobně pořád stejně pitomá (aspoň podle jejího profilu na Lidé.cz), Lucka a Gábina jsou pořád stejně vychrtlé, Bára Šedivá, ta se nezměnila opravdu ani trošičku a Natálku jsem viděla už na Gymnasia Cantat, že.
A stejně je Praha malá, protože Lucka Lernerová je přece vnučka mojí historicky druhé třídní učitelky (paní Krajíčková nás učila v první a druhý třídě), tou vnučkou, o které jsme slyšeli jen samé úžasné věci, jak se pěkně učí a prosí babičku, aby si s ní počítala ve volném čase příklady. A Lucku si z Drtinky pamatuju rozhodně. Taky z hasičskýho cvičení. A ze schovávaný na školním dvoře. A z fotky ze třetí třídy, kde je kromě Markéty a Lucky také malý Doko.
Když už jsme u něj, tak ten je taky pořád úplně stejnej.
- Mood: surprised
Mám radost, protože je týden za kruciální půlkou, protože (prý) jedeme do Brna, protože jsem si oživila vzpomínky na Anglii, kde si Jarmila měla vzít kraftovou mezivrstvu. Odevzdala jsem dnes obnos, a tak už mi asi nic nepomůže od jazykovýho kurzu...a když jsem se dala do uvažování, přišla jsem na to, že se tam opravdu těším. Ať bude teplo nebo sníh. Jen když tam nepojede Panenková :-x
Balada horská byla skvělá, jednak protože "uvolnění z výuky-celý den-sbor a orchestr GJK", taky protože je vážně pěkná, taky protože se nám to povedlo a protože tam byl Mašna a smát se s houslema (a jistě i cellem) v ruce je ohromný. Mám jenom pocit, že se tenhle rok zvrhnul v něco velice podivnýho. Počínaje nejspíš treskama. Nechci do septimy :D
Včera jsem obědvala pizzu a byl to nebezpečnej podnik, protože s Mašnou a Terkou a Tomkem jsem se mohla kdykoliv udusit. Zvláště po zjištění, že se s Matoušem vůbec nebavíme o květinách. A ještě že "Anča je holka". Mají to s použitím ISICů pěkně vymyšlený. Už se těším na tu pizzovou apokalypsu :P
Vlastně! Dneska byli na chemii legrační pánové z vysoké školy chemicko-technologické a ten jeden mluvil úplně jako Činátl, což bylo dost matoucí. Tito pánové nás naučili, jak je chemie úžasná a zábavná, že "když člověk...dejme tomu...neni zamilovanej, a chce se zahřát, může si vyrobit zápalnou směs" a taky co udělá nafouknutý prezervativ, když je nablízku suchý led. Mám dojem, že hlavně Schorná byla v sedmým nebi. Taky máš Mašno pocit, že kvalita mého psaní upadá? Já vím. Ale chtěla jsem, abys taky měl co číst, aspoň chvilku. Řekni, že máš radost! :D
- Music:Don't say a word (Sonata)
Internet jde hrozně pomalu a vytáčí mě to tak, že dělám protokol pro Lahodovou. Chvályhodné možná, rozhodně to ale není to nejdůležitější, co bych teď dělat měla. Jí se velice pravděpodobně vyhnu ještě aspoň do středy, jenomže Peškovi těžko, a když už nic nebudeme psát, určitě bude očekávat aspoň nějakou přípravu, když jsme přece měli přes prázdniny tolik času. Nicméně já dělám protokol z fyziky, což mě naprosto vystihuje. A ještě si najdu čas na plkání na blogu. Nevadí :)
Místo potřebných houslí pak analogicky (au!) budu hrát spíš na kytaru, což po mně zatím taky nikdo nechce a potřeba to není. Ale jistě uznáte, že je to lepší, než kdybych se jenom válela v posteli a jedla všechno možný, jako tomu bylo celé moje prázdniny. Přesně tak promrhané, jak jsem očekávala :D Až na včerejšek, ale sobota už se do prázdnin nepočítá.
Co mi dělá opravdu radost je fakt, že všechno čím dál víc utíká. Protože už je březen a za čtyři měsíce mám z krku sextu. A od prázdnin si hodně slibuju, přestože jsou tak nabitý, že utečou rychleji než ty jarní :D Maminka je dnem i nocí zahrabaná v autoatlasech a knížkách o Římě, Florencii a Sienně a už má sepsané i kde všude si dáme pizzu. Nedělá jí problém jít kolem půlnoci se mnou diskutovat o tom, který hotel by byl ve Florencii nejvhodnější, a tak mě nakazila, že už se hrozně těším teď. A to nemluvím o mástrech předtím :P
Ehm, nesnáším meluzínoidní efekty v písničkách, a tím spíš mi vadí, když je autentickej vítr dělá i u těch písniček, kde normálně nejsou. Asi bych se měla vrátit k fyzice.
- Mood:
lazy - Music:Epica
Looking down into those eyes, I know
I'll be lost and never found again,
Kiss me once and
I will surely melt and die,
Kiss me twice and
I will never leave your side
- Mood: loved
Pořád dokola uklízím babičce myčku, což by měla být samozřejmost, jenže mě neskutečně vytáčí, když to nádobí není úplně uschlý a všechno se musí utírat, pročež se u práce netvářím patřičně nadšeně a jsem většinou označena za morousku (je celkem jedno, jestli to slovo vůbec existuje, ne? ;)). Snad největší dnešní akce byla, že jsem si umyla vlasy, což je smutný (sedět někde s Mašnou, řekla bych cephů). Jinak jenom sedím, ležím a jím a nadávám si, že i knížku jsem si zapomněla v Praze. Na icq nikdo není a čokoláda už zmizela. A bolí mě ta zatracená noha.
Právě v momentě, kdy jsem psala o noze, jsem si vzpomněla, že jsem vlastně dnes fotila všecko možný, protože se objevil babiččin foťák. Takže ačkoliv toho možná budu za čas litovat, v záchvatu předvádění se strávím příštích deset minut vkládáním fotek sem.
( tak tedy fotky )
Zavládla chvilková spokojenost. Až skončí, vymažu aspoň tu poslední fotku :P Ještě jsem chtěla říct (*odhazuje hrdost*), že bych vlastně docela chtěla bejt z nějaký zaprtěný vesničky. Aspoň teď si to myslím. Teď s nikým nikam nemůžu a připadá mi, že je to definitivní. Ať žijí optimistické večery, že? :)
Tak se mějte všichni zase moc hezky, Michala pozdravuji obvzlášť, protože doufám, že se svými miloučkými poznámkami nezklame. Maminka se domnívá, že neustále sedím u počítače, a má pravdu, a já, ačkoliv se ozval RaGG a baví mě historkami z jejich maloměsta, tady koneckonců nemám co bych. Čili, jo, jasně a dobrou noc :)
- Mood:
cynical - Music:guns'n'roses
Měla jsem v úmyslu napsat velikou spoustu věcí, ale těžko říct, jak to nakonec dopadne. Zkusím to vzít postupně a v rámci možností stručně.
Zaprvé jsem viděla Sweeney Todda, nadchl mě, všechny jsem s tím otravovala a pořád si zpívám Try a little priest (1:59). Mimo jiné mě potěšilo, že jsem rozuměla i jejich velice neoxfordskému brebentění bez pomoci jakýchkoli titulků.
Zadruhé jsem si velice brutálně narazila prst u nohy, když jsem doma přeskakovala bordel na zemi. Už dlouho mě vůbec nic nebolelo, tak jsem byla dlouhou dobu uražená. Ale 1) než se vdám, zahojí se to, 2) jsou prázdniny a nic mi nezkazí náladu, i kdyby moc chtělo.
Jsem v Ústí a cesta sem byla ohromně legrační. Maminka zapomněla dvakrát odbočit, a to už sem jela mockrát, takže jsme velice dobrodružně přijely odněkud...jinud (říkejte si co chcete, ale okolí je tady při soumraku krásný). Hrozně mě vyčerpává, jak musím v autě reagovat na máminy komentáře všeho možnýho, jinak se urazí a řekne, že jsem nevděčná nebo nefér, protože mluvím, jen když se mně zrovna chce povídat (což bych si dovolila považovat za logické). Ale stěžovat bych si neměla, jelikož je poslední dobou milá a sdílná a veselá (je hrozně divný připadat si čas od času starší než vlastní matka, vážně :D).
S Tomášem Pilařem zkouší školní orchestr jeho skladbu a je to úžasnej způsob, jak zatáhnout slušnou část školy. Navíc je to sranda. A ještě navíc je ta skladba vážně moc pěkná. Škoda, že ji asi těžko uslyšíte. Můžete mi jedině věřit (a ty, Matouši, ji stejně budeš hrát, i kdybys tam v pondělí nešel, že ano?).
Ach ano, Matouš nebyl tento týden ve škole. Čili jsme se víc než týden neviděli. Na jednu stranu chápu, že všichni cítili potřebu mi to neustále připomínat a hlasitě přede mnou pronášet, jak tam ten Mašna chybí. Na stranu druhou mi to vadilo a doufám, že už řeči o tom, jak se ve škole krásně míjíme, nebudu muset poslouchat. I bez něj to tam šlo :-x Vím, že se neurazí :D
Teď mě naplno zaměstnávají plány na zítřek, kdy se hodlám vydat k našemu bývalému domu, v jehož blízkosti jsem nebyla deset let, a projít si starou cestu do školky a do školy (kam jsem ovšem chodila jenom půl roku, myslím). Ten hrozivej vlčák vedle na zahradě už asi nebude. Třeba ale taky vůbec nevstanu a to tam pak půjdu tak nějak těžko.
A pak už bude víceméně další týden, na který se velice těším, protože hodlám čile pěstovat meziměstské vztahy (no ano, asi to nemohu použít, ale je to kratší, než "vztahy mezi městem a zaprtěnou vesnicí"). Jsem prý příšerně příšerná, tak budu dělat vše pro to, abych v této své specialitě nezklamala :D
A puntíky (punťové! :-x) jsou pryč, tohle je lepší.
- Mood:
creative
Jen mě vůbec nenapadá, co bych měla psát. Asi nikdy nedosáhnu kvality a délky Matoušových článků (fishing! křičí jistě Matouš. Nepopírám to :D). Mám spoustu dalších nesmyslných věcí na práci. Teď právě si jdu uvařit polívku a asi si ji sním u třetího Kmotra, kde je Vincenzo O:)
Edit: Máme dort! Pane jo...tak to asi fakt nebylo tak hrozný (ucepne se).
- Mood: content
- Music:Rage
Je to tu střelený a tak polovinu času mi to připadá nevkusný. Ale chvíli to nechám, protože mě hrozně baví leknout se, když se sem podívám :P prostě být překvapená. A Matouš říkal, že to sem mám dát. Potřeboval se mě zbavit :D
Jdu si procvičovat organické názvosloví, které mi v mé neuvěřitelné náladě připadá taky jako veliká zábava :P
- Mood:
bouncy
Máme toho nějak hodně na to, že ještě ani nebyly pololetní prázdniny. Přičemž nemůžu opomenout zdůraznit, že nesnáším, když přijdou učitelé s přáním hezkých prázdnin, když jde jen o jeden den. To je trapné! (Libušin tón) Ještě trapnější bude, až nám na tyhle jejich "prázdniny" zadají další spoustu úkolů. Kde je má původní myšlenka?
Na zítra jen zeměpis a francouzština. Ve čtvrtek chemie a odevzdání povídky na téma falešné zvonění nočního zvonku. A nemá to být kafkovská variace. Jemine. Navíc si ve čtvrtek určitě zapomenu housle a budu mít ještě větší nepříjemnost, než zítra, až se po kolika měsících objevím na školním orchestru. Pak neustálé úkoly na dějepis (ty omluvenky jsou skvělá věc, že ano?) a kabaret, což je neskutečně legrační. Ne že bych se smála, ale situace je hezky absurdní, hezky vzhledem k tomu, co aktuálně probíráme. Asi...budeme zpívat a tancovat a tvářit se opile, že? Je to hrozně hloupé, že? Blanka nás už takhle nesnáší. Každopádně mě nijak neuklidňuje fakt, že bude naštvaná na všech třicet lidí, kdysi by mi to díky tomu bylo jedno.
A mám spoustu pěknejch skladeb pro housle a je ovšem potřeba všechny cvičit. Zejména dvojhmaty (ach jo). A taky tam vůbec jít, na orchestr a na hodinu. To taky zabere čas. V autobuse spím, takže nevyužiju čas, který tam trávím, třeba ke čtení - a maminka je velice mrzutá, že čtu jednu knížku tak dlouho. Aspoň hodinu musím zaníceně diskutovat o Švejnarovi s Klausem, maminčiných zaměstnancích a kulturních událostech, taky musíme bůh ví proč zůstávat večer venku se Seidynou aspoň hodinu, což je nepochopitelný, když ani jedna z nás přece evidentně nechce.
Takže jsem chtěla říct, že sice vlastně nestíhám, ale hrozně mě to baví :-x Asi že se nenudím.
- Mood: energetic
- Music:Kiss
Vím, že poslední dobou nejsem moc výřečná. A jsem si jistá, že začnu. Tohle jsem našla. Je to úžasný O-X Já teď vyženu z hlavy Fran (ahoj ;)), budu myslet na skvělý věci, třeba housle nebo pátek, nebo maličkatý stany ve Vizovicích, a zejtra prostě určitě neusnu na dějepise.
Tak se zatím mějte.
- Mood: blah
- Music:Mad World
Ahoj zlato :P
- Mood: bouncy
Asi jsem to měla v půlce přestat číst, jenže víte přece že to jde dost těžko. No ale měla jsem. Takhle jsem trošku nepříčetná.
Nejdřív jsem se prostě rozbrečela, protože už jsem dlouho neslyšela (a neviděla) takovou surovost. Ale teď jsem rozčílená. A myslete si, že jsem hysterická (moje typická paranoia, že?), jenže nechci otravovat lidi v přímým přenosu, tak se vypisuju tady.
To je víceméně všechno, no.
- Mood:
v háji
Inu, ještě vybrat vhodné téma, protože se skoro nic zajímavého neděje. Zasáhla mě mánie poslouchání debilních písniček zpívaných počítačovýma opičkama a jiných infantilit. Prostě mi možná přes týden krapet hráblo. Mám trochu tmavší vlasy (asi na týden tedy budiž jasně vyřešena otázka, zda jsem blond, nebo bruneta), nový kozačky a novou sukni a předpokládám, že něco ještě přibude, vzhledem k blížícím se sedmnáctinám a k faktu, že se právě s babičkou chystáme do města. Až teď mě chytla ta správná lednová nálada, protože s tím, že jsem si vzpomněla na moje a bratrovy narozeniny příští týden, šlo ruku v ruce nadšení z konce pololetí, který s tím mám prostě spojený, a taky ze starého deníčku, který jsem začala psát na svoje deváté narozeniny. Abych udělala Matoušovi radost samostatnými slovíčky, je to sehr cephů. Ukážu ti to ve škole :)
A teď to vypadá, že jde babička pro auto, takže se pomalu poroučím.
Strašně tam fouká!
Mám ráda vítr!
- Mood: bouncy
- Music:Gummy Bear
Pak se otevřely dveře a mně vletěla na břicho psa, takže mi do dvou minut došlo, že se mi to jen zdálo.
Ale pravda to je!
Bohužel, co do spolehlivosti můžu na svůj sešit zapomenout. A taky co do kompletnosti. To ale až tak moc nevadí.
Bloumám tu v pyžamu už celkem dlouho a snažím se seč můžu vyhrabat z nedůstojné změti vlasů.
Možná později.
A ačkoliv mě to celkem mrzí, stejně se necítím nijak dramaticky provinile vůči těm, kteří teď ještě dospávají, jen aby toho naspali co nejvíc, zatímco já se po matematice zase rychle vracím do postele.
Takový už je život, abych vás neochudila o otřepanou výmluvu. C'est la vie :P
(a tohle je něco, co já už mám oposlouchané, ale vy ještě ne, a za zkoušku nic nedáte)
- Mood: artistic
- Music:Ayreon
*zase zalezla*
- Mood: amused
Chápu, že to k mýmu věku patří, že protestuju proti škole a povinnostem a takovým věcem, ale to neznamená, že si nebudu stěžovat, klidně veřejně. Naprostou většinu dne jsem ve škole a pak, když už nemusím nikam jinam chodit a jsem doma, tak se mám podle všech připravovat na další celej den ve škole :D ono je to skoro legrační. Nepřipravuju se. Samozřejmě že ne. Ale přinejmenším mě to stresuje!
To by bylo tohle. Jistěže jsem v prvé řadě myslela Činátlovou :) A co dál. Dnes byl sraz fóra. Neskutečně divnej sraz fóra. Tak moc divnej, že se mi na další už vůbec nechce. Asi to bylo přítomností Dark Lorda, který prostě nepochopí, že mu do některých věcí není absolutně nic (taková obdoba Da vy-víte-koho). Nebo to bylo tím, že jsem byla průběžně naštvaná, že mě zase nikdo neposlouchá a nesnaží se udělat první poslední, aby splnil moje přání (sobectví je někdy jednodušší neskrývat). To bylo tentokrát celkem prosté. Jenomže zdá se, že jak ersatzsonne, tak já půjdeme na ples sami. Apů.
In quest for more je samozřejmě kratičký úryvek z epů písničky, kterou jsem vnucovala Bebe a Mašnovi. Uvědomuju si pravděpodobnou komičnost situace, kdy běhám po školních chodbách a znásilňuju dobrou náladu nevinných (no, jak kdo je nevinný, že 8)) lidí epů písničkama. Teď ubližuju jenom sama sobě, protože jsem si ji znovu pustila, i když jsem věděla, že se pak chovám pateticky. Ale ostatně je to můj víkend, budu si klidně patetická až na půdu. Abych neotravovala napjatými emocemi, dám sem písničku, co je hned před In Quest For, je dle mého názoru báječná :P
- Mood: půlnoční
- Music:Avantasia pt.II
Vzala jsem po dlouhé době do ruky housle naprosto bez pocitu viny, že je to jen útěk před jinými povinnostmi, a bylo to báječný a ještě lepší bylo připomínat si, že dneska večer už budu mít novej smyčec. Jenom dva z vás pochopí, jak je to skvělý! :D
Jen jsem chtěla být teď na autobusovým nádaží v Rakovníku a přát pár lidem pěkný svátky. Nepovedlo se, vztekala jsem se a už je to dobrý. Vidíte, jak nemám co říct? :D Já jen, že najednou končí zase rok a že odjíždím a už nic v tomhle roce nenapíšu. Budu na chalupě nostalgicky vzpomínat na sms konverzace z Vánoc dávno minulých (mlč!), budu stejně jako už aspoň třináctkrát ta mrcha, co snědla rohlíčky, a pak budu mít pod stromečkem něco moc hezkýho (jistě, jsem materialiska).
Tak vám všem přeju krásný Vánoce (a ať stromy vydrží tak hezky bíle omrzlý, jako jsou teď...aspoň tedy v Praze :))
- Mood: relieved
- Music:Ozzy Osbourne
Totiž měla bych jich mnohem víc, jenže ta paní mě až s plnou náručí moc pěknejch věcí upozornila, že ta věc na karty jim tak nějak nefunguje. Aspoň za mě všechno vrátila do regálů. Měla jsem i tak dobrou náladu, protože mě náhle napadala spousta skvělejch dárků a byla jsem na sebe pyšná, mít víc peněz, tak toho všem nakoupím hrozně moc :) A sobě taky, při pohledu na některý šátky jsem si málem ukousla ruku.
Vlastně vůbec nestíhám, máme hrát s orchestrem Jáchovu otci a velvyslancům a bůhvíproč tam máme být o dvě hodiny dřív. Ještě se navečeřím, na takhle předčasnou generálku jim kašlu...navíc musím číst (come to think of it, aspoň už jsem si něco málo rozmyslela, třeba začátek).
Jestli bude zítra chtít Suchá slyšet o rodičovských komplexech, zklamu ji.
Donnerwetter.
Ke všemu díky milé návštěvě minibratrance na mé podlaze přibylo provizorní lůžko pro bratra, kterej pořád mluví a ptá se a zpívá a skřípe zubama a vrtí se. Asi na něj bezděky něco hodím. Psa nebo encyklopedii.
Kdyby mi někdo řekl, co mám psát, tak to napíšu, odpíchnu se od toho a napíšu to, ale když to nevím, nepřítomně listuju všema těma knížkama a chci aby mi bylo půl roku, abych byla fascinovaná vlasama šestnáctiletejch sestřenic a aby zážitkem dne byl cizí hysterickej jezevčík. Kolik znaků napíšu takhle o kravinách, já nebýt já, zakroutím nad sebou očima.
Woolfie pomoc! :-x
- Mood: cold
