...

Brahms je dokonalost sama

2009-03-01T22:29:03Z

Píšu sem hlavně proto, že chci upozornit na přesun mé psací aktivity na http://cabotinviolet.blogspot.com/
To samo o sobě dost možná nikoho nezajímá, takže sem dávám zásadní věc. Je to nádherná hudba. Pasáž někdy kolem 2:13 ve mně probouzí krutou lítost, že jsem si nevybrala cello. Takhle se aspoň těším, až to bude Mateus hrát na koncertě.

Co člověka překvapí

2008-03-22T11:17:43Z

Nejdřív jsem si prohlížela stránky mojí vaší (mluvím-li k většině) šest let současné školy, protože maminka toužila vidět, jak vypadá Panenková, a pak jsem si vzpomněla na Drtinku a vyhledala stránky její. Díky čemuž jsem zjistila, že v druháku je lidí odtamtud opravdu hodně. Vážně hodně. Navíc mnoho z nich chodilo do mojí bývalý třídy, ale v době, kdy já už jsem tam nebyla (neplatí pro Markétu Jonášovou, tu si pamatuju - rozhodně je na fotce z třetí třídy a vypadá tam jako Jiří). Takže takhle to vypadá, že byl mým spolužákem i Kvasnička (!).
Uklidnilo mě ale, že všichni ti, co se mnou do třídy fakticky chodili, jsou víceméně pořád stejní. Míša Carl je pravděpodobně pořád stejně pitomá (aspoň podle jejího profilu na Lidé.cz), Lucka a Gábina jsou pořád stejně vychrtlé, Bára Šedivá, ta se nezměnila opravdu ani trošičku a Natálku jsem viděla už na Gymnasia Cantat, že.
A stejně je Praha malá, protože Lucka Lernerová je přece vnučka mojí historicky druhé třídní učitelky (paní Krajíčková nás učila v první a druhý třídě), tou vnučkou, o které jsme slyšeli jen samé úžasné věci, jak se pěkně učí a prosí babičku, aby si s ní počítala ve volném čase příklady. A Lucku si z Drtinky pamatuju rozhodně. Taky z hasičskýho cvičení. A ze schovávaný na školním dvoře. A z fotky ze třetí třídy, kde je kromě Markéty a Lucky také malý Doko.
Když už jsme u něj, tak ten je taky pořád úplně stejnej.

Nechoďme s uchem příliš často, mohlo by jaksi...

2008-03-06T17:28:56Z

S potěšením konstatuji, že jsem díky jednomu zdánlivě obyčejnému modrému sešitu vypadala v autobuse jako idiot, ersatzsonne :D
Mám radost, protože je týden za kruciální půlkou, protože (prý) jedeme do Brna, protože jsem si oživila vzpomínky na Anglii, kde si Jarmila měla vzít kraftovou mezivrstvu. Odevzdala jsem dnes obnos, a tak už mi asi nic nepomůže od jazykovýho kurzu...a když jsem se dala do uvažování, přišla jsem na to, že se tam opravdu těším. Ať bude teplo nebo sníh. Jen když tam nepojede Panenková :-x
Balada horská byla skvělá, jednak protože "uvolnění z výuky-celý den-sbor a orchestr GJK", taky protože je vážně pěkná, taky protože se nám to povedlo a protože tam byl Mašna a smát se s houslema (a jistě i cellem) v ruce je ohromný. Mám jenom pocit, že se tenhle rok zvrhnul v něco velice podivnýho. Počínaje nejspíš treskama. Nechci do septimy :D
Včera jsem obědvala pizzu a byl to nebezpečnej podnik, protože s Mašnou a Terkou a Tomkem jsem se mohla kdykoliv udusit. Zvláště po zjištění, že se s Matoušem vůbec nebavíme o květinách. A ještě že "Anča je holka". Mají to s použitím ISICů pěkně vymyšlený. Už se těším na tu pizzovou apokalypsu :P
Vlastně! Dneska byli na chemii legrační pánové z vysoké školy chemicko-technologické a ten jeden mluvil úplně jako Činátl, což bylo dost matoucí. Tito pánové nás naučili, jak je chemie úžasná a zábavná, že "když člověk...dejme tomu...neni zamilovanej, a chce se zahřát, může si vyrobit zápalnou směs" a taky co udělá nafouknutý prezervativ, když je nablízku suchý led. Mám dojem, že hlavně Schorná byla v sedmým nebi. Taky máš Mašno pocit, že kvalita mého psaní upadá? Já vím. Ale chtěla jsem, abys taky měl co číst, aspoň chvilku. Řekni, že máš radost! :D

Hlášení z větrné hůrky

2008-03-02T13:46:17Z

Je pravda, že vítr mám ráda, ale taky za určitých okolností a rozhodně bez přítomnosti deště a líného jezevčíka. Vážně není motivující, když se vám pes málem uškrtí na vodítku, chce to pak hodně sebeovládání zůstat venku, protože se to má (pejsek potřebuje pohyb, říká se). A já nad sebou až takovou kontrolu nemám, tak už jsem zase doma.
Internet jde hrozně pomalu a vytáčí mě to tak, že dělám protokol pro Lahodovou. Chvályhodné možná, rozhodně to ale není to nejdůležitější, co bych teď dělat měla. Jí se velice pravděpodobně vyhnu ještě aspoň do středy, jenomže Peškovi těžko, a když už nic nebudeme psát, určitě bude očekávat aspoň nějakou přípravu, když jsme přece měli přes prázdniny tolik času. Nicméně já dělám protokol z fyziky, což mě naprosto vystihuje. A ještě si najdu čas na plkání na blogu. Nevadí :)
Místo potřebných houslí pak analogicky (au!) budu hrát spíš na kytaru, což po mně zatím taky nikdo nechce a potřeba to není. Ale jistě uznáte, že je to lepší, než kdybych se jenom válela v posteli a jedla všechno možný, jako tomu bylo celé moje prázdniny. Přesně tak promrhané, jak jsem očekávala :D Až na včerejšek, ale sobota už se do prázdnin nepočítá.
Co mi dělá opravdu radost je fakt, že všechno čím dál víc utíká. Protože už je březen a za čtyři měsíce mám z krku sextu. A od prázdnin si hodně slibuju, přestože jsou tak nabitý, že utečou rychleji než ty jarní :D Maminka je dnem i nocí zahrabaná v autoatlasech a knížkách o Římě, Florencii a Sienně a už má sepsané i kde všude si dáme pizzu. Nedělá jí problém jít kolem půlnoci se mnou diskutovat o tom, který hotel by byl ve Florencii nejvhodnější, a tak mě nakazila, že už se hrozně těším teď. A to nemluvím o mástrech předtím :P
Ehm, nesnáším meluzínoidní efekty v písničkách, a tím spíš mi vadí, když je autentickej vítr dělá i u těch písniček, kde normálně nejsou. Asi bych se měla vrátit k fyzice.

Dreams come true

2008-03-01T20:12:05Z

Looking down into those eyes, I know
I'll be lost and never found again,
Kiss me once and
I will surely melt and die,
Kiss me twice and
I will never leave your side

Jak se má noha

2008-02-23T21:02:42Z

No, předesílám, že ani nemám moc co říct, jen jsem si potvrdila, že tu opravdu nemám co dělat. Celý dopoledne jsem hrála na kytaru, takže teď nemůžu dílem kvůli sousedům (samozřejmě, být nerudná Všetečková, taky by mi určitě hrozně vadilo, že někdo ruší to dvacet let pořád stejný ticho) a dílem kvůli mým ubohým prstům, který bolí (to víte, kombinace strun houslí a kytary jim dala zabrat). Chtěla jsem jít ven, jenže jsem zjistila, že to s tou nohou fakt nejde, rozhodně ne až k našemu starýmu domu, protože musím chodit po vnějším okraji chodidla. Hrozně praktický.
Pořád dokola uklízím babičce myčku, což by měla být samozřejmost, jenže mě neskutečně vytáčí, když to nádobí není úplně uschlý a všechno se musí utírat, pročež se u práce netvářím patřičně nadšeně a jsem většinou označena za morousku (je celkem jedno, jestli to slovo vůbec existuje, ne? ;)). Snad největší dnešní akce byla, že jsem si umyla vlasy, což je smutný (sedět někde s Mašnou, řekla bych cephů). Jinak jenom sedím, ležím a jím a nadávám si, že i knížku jsem si zapomněla v Praze. Na icq nikdo není a čokoláda už zmizela. A bolí mě ta zatracená noha.
Právě v momentě, kdy jsem psala o noze, jsem si vzpomněla, že jsem vlastně dnes fotila všecko možný, protože se objevil babiččin foťák. Takže ačkoliv toho možná budu za čas litovat, v záchvatu předvádění se strávím příštích deset minut vkládáním fotek sem.

To dole je Labe a kolem něj Ústí. Tady na kopci to v noci vypadá hezky, protože dole jsou krásný světýlka. Býval tu smrk, špičku měl přesně u oken. Už není a chybí mi.

Psa takto hlídkuje z balkónu. Matěj ten balkón viděl na fotce, kde moje matka vypadá jako já (*Jarmilin náznak uvozovek*). Víc k tomu nemám co dodat.

Nějak mě nenapadá nic vtipnýho ani nic, co bych musela na fotce objasnit :)

Kdežto tohle! To je pro Michala, aby mohl rejpat, a fakt to sem dávám jen proto, že se momentálně předvádím. Abyste viděli, jak hezky umím špulit pusu a jak mi sluší oranžová.
(tady byla fotka a byla tu až moc dlouho...)

Zavládla chvilková spokojenost. Až skončí, vymažu aspoň tu poslední fotku :P Ještě jsem chtěla říct (*odhazuje hrdost*), že bych vlastně docela chtěla bejt z nějaký zaprtěný vesničky. Aspoň teď si to myslím. Teď s nikým nikam nemůžu a připadá mi, že je to definitivní. Ať žijí optimistické večery, že? :)
Tak se mějte všichni zase moc hezky, Michala pozdravuji obvzlášť, protože doufám, že se svými miloučkými poznámkami nezklame. Maminka se domnívá, že neustále sedím u počítače, a má pravdu, a já, ačkoliv se ozval RaGG a baví mě historkami z jejich maloměsta, tady koneckonců nemám co bych. Čili, jo, jasně a dobrou noc :)

How about a shave?

2008-02-22T21:01:52Z

Měla jsem v úmyslu napsat velikou spoustu věcí, ale těžko říct, jak to nakonec dopadne. Zkusím to vzít postupně a v rámci možností stručně.
Zaprvé jsem viděla Sweeney Todda, nadchl mě, všechny jsem s tím otravovala a pořád si zpívám Try a little priest (1:59). Mimo jiné mě potěšilo, že jsem rozuměla i jejich velice neoxfordskému brebentění bez pomoci jakýchkoli titulků.
Zadruhé jsem si velice brutálně narazila prst u nohy, když jsem doma přeskakovala bordel na zemi. Už dlouho mě vůbec nic nebolelo, tak jsem byla dlouhou dobu uražená. Ale 1) než se vdám, zahojí se to, 2) jsou prázdniny a nic mi nezkazí náladu, i kdyby moc chtělo.
Jsem v Ústí a cesta sem byla ohromně legrační. Maminka zapomněla dvakrát odbočit, a to už sem jela mockrát, takže jsme velice dobrodružně přijely odněkud...jinud (říkejte si co chcete, ale okolí je tady při soumraku krásný). Hrozně mě vyčerpává, jak musím v autě reagovat na máminy komentáře všeho možnýho, jinak se urazí a řekne, že jsem nevděčná nebo nefér, protože mluvím, jen když se mně zrovna chce povídat (což bych si dovolila považovat za logické). Ale stěžovat bych si neměla, jelikož je poslední dobou milá a sdílná a veselá (je hrozně divný připadat si čas od času starší než vlastní matka, vážně :D).
S Tomášem Pilařem zkouší školní orchestr jeho skladbu a je to úžasnej způsob, jak zatáhnout slušnou část školy. Navíc je to sranda. A ještě navíc je ta skladba vážně moc pěkná. Škoda, že ji asi těžko uslyšíte. Můžete mi jedině věřit (a ty, Matouši, ji stejně budeš hrát, i kdybys tam v pondělí nešel, že ano?).
Ach ano, Matouš nebyl tento týden ve škole. Čili jsme se víc než týden neviděli. Na jednu stranu chápu, že všichni cítili potřebu mi to neustále připomínat a hlasitě přede mnou pronášet, jak tam ten Mašna chybí. Na stranu druhou mi to vadilo a doufám, že už řeči o tom, jak se ve škole krásně míjíme, nebudu muset poslouchat. I bez něj to tam šlo :-x Vím, že se neurazí :D
Teď mě naplno zaměstnávají plány na zítřek, kdy se hodlám vydat k našemu bývalému domu, v jehož blízkosti jsem nebyla deset let, a projít si starou cestu do školky a do školy (kam jsem ovšem chodila jenom půl roku, myslím). Ten hrozivej vlčák vedle na zahradě už asi nebude. Třeba ale taky vůbec nevstanu a to tam pak půjdu tak nějak těžko.
A pak už bude víceméně další týden, na který se velice těším, protože hodlám čile pěstovat meziměstské vztahy (no ano, asi to nemohu použít, ale je to kratší, než "vztahy mezi městem a zaprtěnou vesnicí"). Jsem prý příšerně příšerná, tak budu dělat vše pro to, abych v této své specialitě nezklamala :D
A puntíky (punťové! :-x) jsou pryč, tohle je lepší.

Dokabaretíno

2008-02-12T14:27:59Z

Takže, nejdřív se mi zlomil podpatek (ještě před představením - jak milé!). Asi že jsem vyděšeně dupala, protože obvzlášť naše první kabaretní skupina to měla výborný. Potom se staly další hrozný věci, jako například ztráta míčků těsně před žonglérským vystoupením, popletený repliky a zejména ten zásek v našem hot honey ragu (!). A ten konec už by se vůbec neměl komentovat, protože tam bylo špatně všecko :D Přesto bych měla skvělej pocit, kdyby jen někteří netropili hysterický scény, jak jsou všichni blbí a jak je štvou (což je komické, protože všichni něco zkazili. Ačkoliv pravda je, že když hysterický element našeho ansámblu jednu věc zkazil, tak to bylo zároveň sto procent jeho výstupů :P). Mně to nakonec připadalo celkem fajn.
Jen mě vůbec nenapadá, co bych měla psát. Asi nikdy nedosáhnu kvality a délky Matoušových článků (fishing! křičí jistě Matouš. Nepopírám to :D). Mám spoustu dalších nesmyslných věcí na práci. Teď právě si jdu uvařit polívku a asi si ji sním u třetího Kmotra, kde je Vincenzo O:)

Edit: Máme dort! Pane jo...tak to asi fakt nebylo tak hrozný (ucepne se).

Welcome to my world, to my toy factory

2008-01-30T20:05:24Z

Nějak moc se mi kupí věci, ze kterých mám až nesnesitelnou radost. Mašna už si mých radostných výlevů užil, brzdila jsem ho totiž v psaní jeho povídky. Doufám že ostatní, co jsem je svým nadšením otravovala, měli na mě dost času :-x
Je to tu střelený a tak polovinu času mi to připadá nevkusný. Ale chvíli to nechám, protože mě hrozně baví leknout se, když se sem podívám :P prostě být překvapená. A Matouš říkal, že to sem mám dát. Potřeboval se mě zbavit :D
Jdu si procvičovat organické názvosloví, které mi v mé neuvěřitelné náladě připadá taky jako veliká zábava :P

You were made for loving me

2008-01-29T15:26:38Z

Já tak nesnáším, když se mi do hlavy zažere jedna písnička :D Tohle je už druhý den, co mi zní v uších I was made for loving you, baby, you were made for loving me, takový to od Kiss co všichni znají. Ouvej. Třeba to přebije ouvertura k Mesiášovi dneska na orchestru, ale pochybuju.
Máme toho nějak hodně na to, že ještě ani nebyly pololetní prázdniny. Přičemž nemůžu opomenout zdůraznit, že nesnáším, když přijdou učitelé s přáním hezkých prázdnin, když jde jen o jeden den. To je trapné! (Libušin tón) Ještě trapnější bude, až nám na tyhle jejich "prázdniny" zadají další spoustu úkolů. Kde je má původní myšlenka?
Na zítra jen zeměpis a francouzština. Ve čtvrtek chemie a odevzdání povídky na téma falešné zvonění nočního zvonku. A nemá to být kafkovská variace. Jemine. Navíc si ve čtvrtek určitě zapomenu housle a budu mít ještě větší nepříjemnost, než zítra, až se po kolika měsících objevím na školním orchestru. Pak neustálé úkoly na dějepis (ty omluvenky jsou skvělá věc, že ano?) a kabaret, což je neskutečně legrační. Ne že bych se smála, ale situace je hezky absurdní, hezky vzhledem k tomu, co aktuálně probíráme. Asi...budeme zpívat a tancovat a tvářit se opile, že? Je to hrozně hloupé, že? Blanka nás už takhle nesnáší. Každopádně mě nijak neuklidňuje fakt, že bude naštvaná na všech třicet lidí, kdysi by mi to díky tomu bylo jedno.
A mám spoustu pěknejch skladeb pro housle a je ovšem potřeba všechny cvičit. Zejména dvojhmaty (ach jo). A taky tam vůbec jít, na orchestr a na hodinu. To taky zabere čas. V autobuse spím, takže nevyužiju čas, který tam trávím, třeba ke čtení - a maminka je velice mrzutá, že čtu jednu knížku tak dlouho. Aspoň hodinu musím zaníceně diskutovat o Švejnarovi s Klausem, maminčiných zaměstnancích a kulturních událostech, taky musíme bůh ví proč zůstávat večer venku se Seidynou aspoň hodinu, což je nepochopitelný, když ani jedna z nás přece evidentně nechce.
Takže jsem chtěla říct, že sice vlastně nestíhám, ale hrozně mě to baví :-x Asi že se nenudím.

And I find it kinda funny, I find it kinda sad

2008-01-28T21:25:41Z

Vím, že poslední dobou nejsem moc výřečná. A jsem si jistá, že začnu. Tohle jsem našla. Je to úžasný O-X Já teď vyženu z hlavy Fran (ahoj ;)), budu myslet na skvělý věci, třeba housle nebo pátek, nebo maličkatý stany ve Vizovicích, a zejtra prostě určitě neusnu na dějepise.
Tak se zatím mějte.

Máš na zemi spoustu drobků!

2008-01-27T19:17:09Z

Ahoj zlato :P

Jak se dostat do stavu "v háji"

2008-01-23T15:34:00Z

Někdo z vás to možná četl nebo i viděl, a ti kdo nikoliv, tak ať to nehledají. Mě jen naprosto k nepříčetnosti dohnaly články o videu, na kterým na kočku, kterou opili, poštvala parta český mládeže psa. Bojovýho psa. A natáčeli to jak jí ničí. A mě by zajímalo zaprvé, proč má jakejkoliv, i ten největší kretén potřebu zabít kočku a natáčet to, proč to dává na internet a proč když už to takhle udělá, tak se toho chytnou všechny debilní noviny a internetový zpravodajský stránky a vrazí tam fotky a detailní popis, co se na tom videu děje!
Asi jsem to měla v půlce přestat číst, jenže víte přece že to jde dost těžko. No ale měla jsem. Takhle jsem trošku nepříčetná.
Nejdřív jsem se prostě rozbrečela, protože už jsem dlouho neslyšela (a neviděla) takovou surovost. Ale teď jsem rozčílená. A myslete si, že jsem hysterická (moje typická paranoia, že?), jenže nechci otravovat lidi v přímým přenosu, tak se vypisuju tady.
To je víceméně všechno, no.

Le châtaignier aux yeux bleus

2008-01-19T13:54:30Z

Přišlo mi nesmírně smutné, že měl Matouš pocit, že nikdo nepublikuje právě a jedině proto, aby on se nudil. A když mu nestačilo, že publikovala Katka, zkusím to já, třeba bude mít radost. Pokud ho nerozčílily už první dvě věty :-x
Inu, ještě vybrat vhodné téma, protože se skoro nic zajímavého neděje. Zasáhla mě mánie poslouchání debilních písniček zpívaných počítačovýma opičkama a jiných infantilit. Prostě mi možná přes týden krapet hráblo. Mám trochu tmavší vlasy (asi na týden tedy budiž jasně vyřešena otázka, zda jsem blond, nebo bruneta), nový kozačky a novou sukni a předpokládám, že něco ještě přibude, vzhledem k blížícím se sedmnáctinám a k faktu, že se právě s babičkou chystáme do města. Až teď mě chytla ta správná lednová nálada, protože s tím, že jsem si vzpomněla na moje a bratrovy narozeniny příští týden, šlo ruku v ruce nadšení z konce pololetí, který s tím mám prostě spojený, a taky ze starého deníčku, který jsem začala psát na svoje deváté narozeniny. Abych udělala Matoušovi radost samostatnými slovíčky, je to sehr cephů. Ukážu ti to ve škole :)
A teď to vypadá, že jde babička pro auto, takže se pomalu poroučím.
Strašně tam fouká!
Mám ráda vítr!

Malé ranní extempore

2008-01-15T08:00:50Z

Nejdřív jsem byla ve škole a vysvětlovala Lídě, že jsem to se svým sebevědomím fakt trochu přehnala a že u tangens a cotangens si zdaleka jistá nejsem.
Pak se otevřely dveře a mně vletěla na břicho psa, takže mi do dvou minut došlo, že se mi to jen zdálo.
Ale pravda to je!
Bohužel, co do spolehlivosti můžu na svůj sešit zapomenout. A taky co do kompletnosti. To ale až tak moc nevadí.
Bloumám tu v pyžamu už celkem dlouho a snažím se seč můžu vyhrabat z nedůstojné změti vlasů.
Možná později.
A ačkoliv mě to celkem mrzí, stejně se necítím nijak dramaticky provinile vůči těm, kteří teď ještě dospávají, jen aby toho naspali co nejvíc, zatímco já se po matematice zase rychle vracím do postele.
Takový už je život, abych vás neochudila o otřepanou výmluvu. C'est la vie :P

(a tohle je něco, co já už mám oposlouchané, ale vy ještě ne, a za zkoušku nic nedáte)

L'écume des jours

2008-01-06T16:42:10Z

Na posteli je veverka, psa a Vian. Je geniální. Maminka tvrdí, že mi ho doporučovala už dávno, a trochu ji rozčiluje moje nadšení, jako bych ji připravila o zásluhy. To ale nevadí. Po strašně dlouhé době mi totiž knížka rapidně zvedla náladu a četla se sama. To se mi naposledy stalo snad u Kamene a bolesti. Takže místo toho, abych se užírala tím, jak jsem "opuštěná", si v záplavě polštářů čtu Pěnu dní a uvědomuju si, že nejsem. Ani trochu.
*zase zalezla*

In Quest For More

2008-01-05T23:20:23Z

Měla bych se zase ozvat, i když přespříliš optimistické to nebude. Nestalo se nic strašnýho, asi vlastně ani nic zásadního, jen mě, obvzlášť takhle po nocích, hrozně rozčilujou ty omezující instituce, kvůli kterým si zcela absurdně nemůžu dělat ve většině času, co chci :-x
Chápu, že to k mýmu věku patří, že protestuju proti škole a povinnostem a takovým věcem, ale to neznamená, že si nebudu stěžovat, klidně veřejně. Naprostou většinu dne jsem ve škole a pak, když už nemusím nikam jinam chodit a jsem doma, tak se mám podle všech připravovat na další celej den ve škole :D ono je to skoro legrační. Nepřipravuju se. Samozřejmě že ne. Ale přinejmenším mě to stresuje!
To by bylo tohle. Jistěže jsem v prvé řadě myslela Činátlovou :) A co dál. Dnes byl sraz fóra. Neskutečně divnej sraz fóra. Tak moc divnej, že se mi na další už vůbec nechce. Asi to bylo přítomností Dark Lorda, který prostě nepochopí, že mu do některých věcí není absolutně nic (taková obdoba Da vy-víte-koho). Nebo to bylo tím, že jsem byla průběžně naštvaná, že mě zase nikdo neposlouchá a nesnaží se udělat první poslední, aby splnil moje přání (sobectví je někdy jednodušší neskrývat). To bylo tentokrát celkem prosté. Jenomže zdá se, že jak ersatzsonne, tak já půjdeme na ples sami. Apů.
In quest for more je samozřejmě kratičký úryvek z epů písničky, kterou jsem vnucovala Bebe a Mašnovi. Uvědomuju si pravděpodobnou komičnost situace, kdy běhám po školních chodbách a znásilňuju dobrou náladu nevinných (no, jak kdo je nevinný, že 8)) lidí epů písničkama. Teď ubližuju jenom sama sobě, protože jsem si ji znovu pustila, i když jsem věděla, že se pak chovám pateticky. Ale ostatně je to můj víkend, budu si klidně patetická až na půdu. Abych neotravovala napjatými emocemi, dám sem písničku, co je hned před In Quest For, je dle mého názoru báječná :P

Finito

2007-12-21T11:16:36Z

Bezva :) tak jsem v noci dopsala seminárku a přesvědčila sama sebe, že je mi až do doby, než to Blanka opraví, už všechno kolem ní úplně jedno. Taky mám dárky a dneska jedu na chalupu. Prapodivný je, že se tam těším, teda na Vánoce. Silvestr bude určitě lepší příští rok, protože mi bylo řečeno, že to už si budu moct dělat co chci :P
Vzala jsem po dlouhé době do ruky housle naprosto bez pocitu viny, že je to jen útěk před jinými povinnostmi, a bylo to báječný a ještě lepší bylo připomínat si, že dneska večer už budu mít novej smyčec. Jenom dva z vás pochopí, jak je to skvělý! :D
Jen jsem chtěla být teď na autobusovým nádaží v Rakovníku a přát pár lidem pěkný svátky. Nepovedlo se, vztekala jsem se a už je to dobrý. Vidíte, jak nemám co říct? :D Já jen, že najednou končí zase rok a že odjíždím a už nic v tomhle roce nenapíšu. Budu na chalupě nostalgicky vzpomínat na sms konverzace z Vánoc dávno minulých (mlč!), budu stejně jako už aspoň třináctkrát ta mrcha, co snědla rohlíčky, a pak budu mít pod stromečkem něco moc hezkýho (jistě, jsem materialiska).
Tak vám všem přeju krásný Vánoce (a ať stromy vydrží tak hezky bíle omrzlý, jako jsou teď...aspoň tedy v Praze :))

Zaťukat prstem na stůl

2007-12-18T15:15:13Z

Milej den. Skoro bych zapomněla, že se psal dějepis (ona přece jen s Dostym je dost jiná atmosféra než s Peškem), tělocvik jsme elegantně vynechali a nakoupila jsem první dva dárky. Připadám si zodpovědně.
Totiž měla bych jich mnohem víc, jenže ta paní mě až s plnou náručí moc pěknejch věcí upozornila, že ta věc na karty jim tak nějak nefunguje. Aspoň za mě všechno vrátila do regálů. Měla jsem i tak dobrou náladu, protože mě náhle napadala spousta skvělejch dárků a byla jsem na sebe pyšná, mít víc peněz, tak toho všem nakoupím hrozně moc :) A sobě taky, při pohledu na některý šátky jsem si málem ukousla ruku.
Vlastně vůbec nestíhám, máme hrát s orchestrem Jáchovu otci a velvyslancům a bůhvíproč tam máme být o dvě hodiny dřív. Ještě se navečeřím, na takhle předčasnou generálku jim kašlu...navíc musím číst (come to think of it, aspoň už jsem si něco málo rozmyslela, třeba začátek).
Jestli bude zítra chtít Suchá slyšet o rodičovských komplexech, zklamu ji.

Je to všechno bááječnéé

2007-12-17T20:47:24Z

Chtěla bych napsat něco chytrýho, s aspoň minimálním obsahem, jenomže jsem vzteklá jako už dlouho ne a tak by to v nejlepším případě někoho urazilo. Nevím, jestli kdybych začala ječet, bylo by mi líp, nebo jestli bych měla přečtený potřebný věci, mít na to víc času...každopádně mě vytáčí, že se češtinou, češtinou (!) musím stresovat před Vánocema a takhle moc.
Donnerwetter.
Ke všemu díky milé návštěvě minibratrance na mé podlaze přibylo provizorní lůžko pro bratra, kterej pořád mluví a ptá se a zpívá a skřípe zubama a vrtí se. Asi na něj bezděky něco hodím. Psa nebo encyklopedii.
Kdyby mi někdo řekl, co mám psát, tak to napíšu, odpíchnu se od toho a napíšu to, ale když to nevím, nepřítomně listuju všema těma knížkama a chci aby mi bylo půl roku, abych byla fascinovaná vlasama šestnáctiletejch sestřenic a aby zážitkem dne byl cizí hysterickej jezevčík. Kolik znaků napíšu takhle o kravinách, já nebýt já, zakroutím nad sebou očima.
Woolfie pomoc! :-x

Don't look into the eyes of the stranger

2007-12-13T20:52:44Z

Trochu jsem zase nastydla, tak do sebe leju čaj (jak to teď píšu, asi mě nakazil ten Tomášův z termosky...). Nejstrašlivější věc, totiž referát na chemii, už mám z krku a neudálo se žádné zvláštní fiasko, tak jsem spokojená, a navíc se blíží neděle. Že mám teď přesně týden na napsání seminární práce, to...je věc jiná.
Zase jsem vedla debatu s Woolfiem, proč spolu nemluvíme, jak to změnit (jsem si jistá, že už to určitého člověka pořádně vytáčí) a proč se co stalo nebo nestalo. Nemá to vůbec žádnej výstup, ale zase je při dlouhých hodinách s Libuší na co myslet. A začala jsem se těšit na ten flákací týden na konci sexty. A na nový prváky a primány. Možná bych si měla k těšení zvolit událost přijatelněji vzdálenou. Fajn. Těším se na ples.
A už nevím, co bych řekla, protože jsem unavená z úklidu bytu, učení bratra anglicky a taky ze včerejšího řešení záhady rtuti jako dimeru. Odpoledne, když jsem se vracela domů, jsem si uvědomila, že při cestě do školy vnímám vchod do domu a chodbu mnohem míň než při návratu (jistěže, když rychlost v druhém případě je asi pětkrát nižší). Ale zkoušela jsem se vracet a nasát tu atmosféru rána, kdy nevidím schody, chodník, nic, až autobus. A nepovedlo se mi to. Tak mě to přimělo uvažovat o místech, která vidím mockrát, a ačkoliv jsou to ta samá, ani tak nevypadají. Ale vidím, že bych se do toho akorát zamotala, tak to nechám být.
Už se vidím v autobuse do Rakovníka, tak mi to odpusťte. To nesouvislý žvanění. Už jen pátek a pak se spíí.
*skáče do postele*

Bez názvu

2007-12-12T21:54:34Z

Jsem taková příjemně vyždímaná, ačkoliv jsem nic moc nedělala, jen věci do školy.
~~A stejně nemám ten referát na psychologii :D~~
Pouštím si takovou skvělou písničku od Axxis, co našel Pavel, piju čtvrtý kafe a mám se dobře. To jsem si nemyslela, včera, že mi bude takhle dobře. Možná že je to proto, že mi dovolili neděli, možná protože je týden za půlkou (pracovní).
Pro dnešek stačí, Mašna taky nic nepíše. Exkurz na Greenwich zde, romantika na entou, že ano ;P

Já a Mašna a pěkný časy.

Beyond reality

2007-12-11T19:41:03Z

In the woods the elves are calling
Wonderland, when night is falling down
Down on me
Bringing on the wildest dreams
The fairy tales and magic things
Oh, dreamland, it's calling my name
Oh, I will be there
When I'm closing my eyes
I see the miracles waiting for me
In the mists of illusion
I'll be hidden and sheltered from all
Till the morning breaks
Let my dive into my fantasies
Far beyond my reality
Let me dwell inside the land of dreams
Far beyond reality
On the journey, a traveller in a world beyond
Reaching for the highest mountain
The deepest valley
Majestic plains and endless oceans
Pleasing me, enchanting me
Bewitching me and enlightening me
Destination - the great unknown
Here inside my very soul
When I'm closing my eyes
I see the miracles waiting for me
In the mists of illusion
I'll be hidden and sheltered from all
Till the morning breaks

Proč mám dobrou náladu, když je toho tolik špatně?

Áá!

2007-12-11T12:52:54Z

Podívejte Točníkovci co Ulti našla!

překvapení

Našla jsem to omylem v záchvatu pátrání po něčem úplně jiném. Ale to víte. Víc je tady.

Beware of what you might see

2007-12-10T18:32:27Z

Dneska jsem měla v zásadě skvělou náladu. (Ačkoliv to mohlo vypadat, že nemám...protože jsem neměla proč ji mít). Asi je pravda, že si spoustu lidí přivlastňuju, ale ostatně nejsem jediná, a taky jsem jich už pěkných pár nechala jít. A netuším, proč si nárokuju zrovna jeho, asi mám zase jednou dojem, že máme nevyřízený účty. A taky mám ráda drama. To je vlastně úplně jedno.
Děkuju za zápis víceméně určený jenom mně, Ersatzsonne! O:)
Včera, to jest v neděli, měla naše úžasná a po světě známá ZUŠ Na Popelce koncert v kostele sv. Šimona a Judy, jako už mockrát, a předvedla své dva orchestry spolu se sborem, kterej náš nebyl. Legrační byl. A moc. Hlavně ta krátkovlasá afektovaná sbormistryně, která pištěla i při běžné koverzaci, hopsala, domnívala se, že dělá umění a vsadím se, že se každý večer staví na hlavu na konto pročištění mysli a duše. Nic proti.
Děvčata zpívala pěkně, nicméně moc rychle. Nikdo je přeci nehnal! Náš komorňák taky ne. A taky jsme hráli pekelně rychle. Je mi hrozně líto Jirky, co hrál na hoboj, ale neudusili jsme ho úplně, tak už se snad nezlobí. Pak mě naverbovali jako květonošku. To asi Mahelka neměl dělat, protože možná jsem "reprezentativní typ", ale spočítat kytky zjevně neumím, a taky neumím říct dirigentovi, ať laskavě uhne, když odcházím z pódia - pak se stane, že mě tam zablokuje, já se můžu tak maximálně zářivě usmívat a házet zoufalý pohledy na Janu.
No, ale tleskali. Tak se jim to všecko asi líbilo. Aspoň nás poslouchali, narozdíl od těch důchodců dneska. Přitom ten Čajkovskij byl přece krásnej! Aspoň v původním záměru...Jdu pro housle, omluvte mě.

Ty kytky pro sólisty byly tulipány...